Našli jsme ráj. Doporučil nám ho soused původem z Egypta, který už 30 let žije v USA. Den na pláži jako malované. Tentokrát bez odpadků, jen modrá, teplá a čistá voda. Tento skvostný kousek leží přímo na hranicích s Tureckem v zelené horské oblasti u vesničky jménem Al Samra. Opět "nádgera největší". Sluníčko pražilo a Syřani neplavali, jen se tak šmrdolili na pláži. Dost významě se ptali, jeslti umíme plavat a kde jsme se to naučili, když nemáme moře. Cestou v mikrobusu jsme se sezn&aacu te;mili s dvojicí novomanželů. Byli rozkošně zamilovaní. Pořád na sebe koukali a chtěli se fotit společně. Svoji byli 14 dní, takže lesk ze svatebního prstýnku ještě nezmizel.
Domluvili nám taxi z Kassabu do Al-Samry. Jako místním jim byla za odvoz nabídnuta lepší cena, než kterou bychom dostali my - cizinci. Taxi - malý Fiátek - nacpané k prasknutí (řidič, dva na předním sedadle a tři vzadu) se vydalo z hor serpentínami s velkým převýšení. Takhle se využívají zdroje !!!
Na syrské části pláže byly opět odpadky. Na turecké taky, ale ne tolik. Většina lidí se jen vyfotila na konci silnice a dál už ani nešla. Pak nasedli do aut a zase jeli dál.
Zevlení na turecké části jsme si dost užili. Válení ve vlnách, teplá voda, spaní na sluníčku. Parrrááda lehnout si na záda.
Vymysleli jsme plán na další dny. Koupíme zásoby vody a jídla a zůstaneme tu dva dny. Děsně jsme se nadchli. Pořád jsme se bavili představou dnů strávených uprostřed ráje. Se spacáky, ohínkem a hvězdnou oblohou.
Sraz se zamilovanou dvojicí jsmě měli v restauraci kus od fotícího místa. Kopec je to tedy opravdu vydatný, takže dal docela zabrat, a to jsme šli jen kousek.
Z dvojice se vyklubal právník (jméno už nevím, ale Mohammed ani Ahmed to nebyl) a Dajana, učitelka prcků ve škole. Nebyla zahalená a byla moc pěkná. Nakonec z nich vylezlo, že jsou křesťani. Právník vládl slušnou angličtinou, takže jsme mohli zabřednout i na složitější témata, politiku a náboženství.
Milá společnost se přesunula taxíkem nahoru přes kopec do města. Zase full kára v 6. Taxikář sice trochu prudil, že mu právník překazil plán obrat neznalé cizince, ale my si vezli zadky pěkně v pohodlí.
Mikrobusem zpátky do Latthakie za 50 liber (cca 30Kč) za 60 kilometrovou štreku. Večer jsme byli dohodnutí s Egypťanem (asi Mohammed), že zajdem na net. V internet café se tentokrát naštval Martin - nešel mu opsat verifikační kód, který je nutný pro poslání mailu, protože Seznam.cz chtěl kroužkované u, a on měl už ten email pro Ronna pěkně dlouhý. Hledejte "ů" na arabské klávesnici, že?! ;) Potom jsme zašli všichni společně na kávičku. Andy mezitím našla občerstvovnu na ulici, kde dělali neuvěřitelně skvělý ; Falafel (čti Fa´lláfel). Za tu dobu co jsme se občerstvovaly, Egypťan učil Martina nepěkné věci o ženách. :) Prý co je jeho je i její, ale co je její, je JEN její. Velice s Andy nesouhlasíme!!! Před vášnivou diskuzí jsme utekli radši k jinému tématu, třeba vtipům o Bushovi. Těm jsme se smáli společně (narozdíl vtipům o ženách, které by asi přišly).
Egypťan nám ještě doporučil k vyzkoušení Daily milk, takový kefír s česnekem. Slané to bylo až moc. Martin dostal naše porce, protože nám to s Andy nechutnalo.
Ahmed volal několikrát. Stále se s námi chtěl vidět, tak mu Egypťan pěkně vysvětlil, že už to asi nebude možné. Ahmed volal i další dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat