Potvrzuje to i jedna Basharova kamarádka, křesťanka. Její máma je prý ředitelka školy, což je zde velmi neobvyklé, že by žena zastávala vedoucí funkci. I když holky studují, záleží jakého chlapíka si vezmou. Může jim pak "zakázat", aby pracovali nebo mohou mít tak rozvětvenou rodinu, že by žena nestíhala oboje.
Principielně je zde ještě velmi tradiční rozdělení rolí, nicméně emancipace se zde projevuje také například tím, že ženy jsou vidět i za volantem, což třeba v Kašmíru (také muslimská část) vidět nebylo.
Na jednu stranu mají už dopředu jasno, jak bude jejich život pravděpodobně asi vypadat.Nikdo od nich nečeká zázraky a to nejdůležitější jsou tradiční hodnoty, tedy rodina a její blaho. Jak řekl Bashar, mohl by chodit s evropskou ženou a chvíli tam i žít, ale rodinu by stejně založil v Sýrii. Prostě jsme už od základu jinačí.
A k tomu musím ještě doplnit zážitek z předchozího dne. Andy se moc líbila Abdulahovu otci a vlastně všem nejen díky svým blond vlasům. Prý, kdyby si to rozmyslela a chtěla se vdát do Sýrie, je ochoten jí zaplatit 60 000 US dolarů. 20 před svatbou, 20 po svatbě a 20 ve zlatě. Zajímavý obchod. Prý ale muslimské ženy nemohou s tím zlatem ani penězi nakládat.
Vlak vyráží z nádraží v 16:10. Míříme do města Deir er Zur, ale již na nádraží potkáváme dalšího přátelského Syřana, který nás zve k sobě domů. Je z města Raqqa, což je po cestě, asi 100km před Deirem. Jeho rodina nás přivítá velmi pěkně sklenicí čerstvé pomerančové šťávy, polosedíme poležíme v domě kousek od nádraží v tradičním obýváku. Synátor, který studoval stavárnu na Ukrajině, nám povídá jak se tu žije. Probíráme i otázku finanční krize, což se zde neprojevuje tak výrazně primárně, nicméně jsou vidět projevy sekundární. Spousta dětí, které pracují v zahraničí už domů neposílají tolik peněz, anebo se rovnou vracejí.
Pak nás pohostili kuřetem, špenátem, plackama a čajem. Vyšlo najevo, že domů bere otec rodu cizince často, nejsme vyjímka. Má doma 10 dětí (6 dcer a 4 syny) a rád by, aby všechny měly dobré vzdělání, cvičili angličtinu a měli kontakty někde po Evropě. Nikdy nevíš, kdy se to může hodit, že?
Jeho postoj je ale obecně netradiční a dosti pokrokový, což jeho dcery hodně oceňovaly.
Po večeři nám holky půjčily jejich hábity, uvázaly správně šátky a všichni jsme nasedli do rodinného vozidla (toyota s otevřenou korbou). Pán nás vyvezl na prohlídku po místních památkách. Moc jich tu není, Raqqa je dost nezajímavé město.
Jak jsme před spaním zjistili, mít v takovém domě postel je asi výsada, protože většina dětí spala na matracích na zemi. My také, ale bylo to velice pohodlné.
Starý pán byl velmi vzdělaný, v roce 1976 byl i nějakou dobu v Polsku, pamatoval si ještě nějaká slovíčka. Jeho bratr žije v New Yorku, ale díky Bushovi a ochladlým vztahů se tam jen tak jednoduše nepodívá. Říkal, že je to nyní složitější než před 20 lety.
Taky jsme probrali otázku, proč tak zbožňují svého prezidenta Bashara (má všude fotky, snad i na hajzlících, jak řekl jeden cestovatel), který byl zvolen v demokratických volbách a vyhrál s počtem hlasů 99.6%. Něco mi to připomíná, ale oni ho opravdu zbožňují. Prý proto, že v dobách kdy se neustále uvnitř bojovalo, po odchodu Francouzů, byl první Assad, který nastolil mír a od té doby země vzkvétá. Prý nemají rádi některé kroky, které vláda činí, ale jako člověka Assada i Bashara milují. Assad zemřel v roce 2000, pak proběhlo "Damašské jaro", kdy se víc otevřely hranice, začaly do země proudit západní produtky etc. Pak se Bashar ujal vlády a opět vše trochu ochladlo.
Internet je cenzurován proto, aby lid nemohl být infikován zprávami od Mossadu (izraelská skupina), která je napojena na USA. Šlo o konflikt v Golanských výšinách, o které se se Sýrií prali. (Proto, když máte v pase izraelské razítko nedostanete syrské vízum.)
Žádné komentáře:
Okomentovat