05 října 2009

5.10.2009

Martin proklínal včerejší specialitu podniku. Od 5 hodin nespal a běhal na záchod, kde vzpomínal na tři porce kefíru s česnekem.

Když jsem se probudila i já s Andy, začali jsme špekulovat nad tím, jak se nejlépe dostat z Latthakie přes hrad Al-Saladin až do Kassabu a na pláž Al-Samra, kde jsme chtěli nocovat. Egypťan nám doporučil taxikáře, který byl prý moc dobrý a levný. Mohammed, majitel hotelu, milovník Tintina, kecátor a všeználek nám jednoho obstaral. Tenhle celodenní výlet by nás v hromadné dopravě stál přibližně kolem 600-700 liber na osobu. A večer bysme byli udření jak soumaři. Taxík vyšel na 800 liber na každého. V klídku a pohodě nám vezl i zásoby na dvoudenní dobrodružnou vložku na pláži. Mohammed nám ještě večer předtím kladl na srdce, abychom určitě na pláži nespali. Během nocování na turecko-syrských hranicích by mohl nastal problém, pokud by dorazila policie. Vystrašil nás důkladně. V kopci jsou ještě nějaké restaurace, chtěli jsme nakonec zkusit oslovit je. Spali bychom někde na terase, nebo kdekoli. Každopádně blízko pláže bez nutnosti platit drahé taxi z Kassabu do Al Samry a zpět (nejbližší hotely jsou totiž jen v Kassabu).
Ráno ovšem na tohle téma z Mohammeda vylezlo, že on sám s kamarády chodí na trochu jinou pláž, která je přes útes na druhou stranu od hranic. Prý tam vede krásná cesta s "funny hiking part" (vtipnou trekovou částí).

Taxikář dorazil na čas. My už měli nakoupený proviant na táboření (hummus, placky, vody, ovoce) a rvali jsme to do taxíku. Vyrazili jsme směr hrad Al-Saladin. Tato pamětihodnost byla vybudována v 10. století, ve 12. dobita křižáky. Název nese po Saladinovi, který se svou armádou získal hrad po obléhání, které trvalo pouhé dva dny. Nyní jsou zde samé ruiny, ale impozantní svou rozlohou a velikostí. Z taxikáře se stal i průvodce. Tedy na chvíli, dokuď ho to bavilo.

Cesta byla únavná, Martin si s taxikářem stále o něčem povídal, nedalo se to už ani poslouchat. Chudák Martin. Den bez místňáků se nám šikl. To jsme ale nevědeli, že se rozhodně s jedním ještě budem muset bavit. Taxikář nás dovezl na fotící místo v Al Samře a vypustil. Bouda, ve které jsme mysleli, že nikdo není, se ale ukázala být policejní stanicí. Chlapík, oděn do teplákovky a pantoflí z Číny, chtěl naše pasy. Rezolutně jsem odmítla. Andy otráveně jedla placku a skrytě nadávala. Její výraz mluvil za vše. Já byla vytočená, protože pas prostě z ruky nedávám. Zvášť ne týpkovi, který neměl ani uniformu. Na moji žádost se legitimoval. Martin dělal diplomatické kroky k tomu, abychom mohli na pláži spát. Policajt se cukal, že nás spát nenechá. Martin to usmlouval spolu s taxikářem na to, že mu dáme pasy a on nám dá papír že si je převzal a že je pěkně další den vrátí. Hrála se hra "hodnej a zlej... " já byla zase ten zlej. Kurňa.

Každopádně nás nechali jít a věděli o nás. Aspoň něco.

Cesta na pláž byla zprvu pohodlná asfaltka - bohužel jen pár metrů. Pak začala kozí stezka mezi keříky. Asi po 15 minutách prodírání se s krosnama jsme poprvé uviděli naši "soukromou" pláž. Jen byla asi o 50 metrů níž. Poslední část byla opravdu vtipná s prvky ferraty a kamikadze stylu. Nějak jsme se tam ale dostali (já a Andy moc děkujeme Martinovi, že nám ve chvílích nejtěžších, pomohl s krosnama). Překypovali jsme nadšením. Byly už ale 4 hodiny, nejvyšší čas připravit se na noc. Posbírali jsme klacky kde se dalo a udělali si pelíšek. Moc pěkné místo jsme vybrali.

Při koukání na hvězdy jsme dopili poslední zbytky desinfekce (čti slivovice). Přišlo nám to jako vhodné doplnění nastalé situace. Andy s Martinem rozjeli debatu na téma "klasické filmy a my", největší prostor dostal Terminátor s Predátorem a Vetřelci (hlavně díl 1. a 2.). Mě to stačilo k tomu, aby se rozjela má bujná fantazie a měla jsem z toho špatné sny.

Spaní bylo úplně v klídku až do doby, kdy začalo krápat a během chvíle se rozpršelo úplně. Martin měl plán B, což bylo spaní pod skalním převisem. Divoce jsme přetáhli krosny a zakempovali ve skalách. Pohodlí bylo znatelně menší, ale jiné přístřeší nikde nebylo. Andy začala debatu o konspiraci Mohammeda s taxikářem a spol.

Tři kamarádi, vyrážejí za dobrodružstvím. Ubytují se v hostelu, jehož domácím je Mohamed. Hlavní hrdiny napadne, v rámci dobrodružné cesty, strávit noc na pláži. Od přátelského souseda získají kontakt na taxikáře, který je má dopravit na místo určení - odlehlou pláž v proluce skalistých hor. Kamarádi požádají Mohameda, aby taxikáři zavolal a cestu domluvil. Jsou svědky hovoru v arabštině. Mohamed po krátkém telefonu konstatuje, že nabízená cena je příliš vysoká a doporučí svého taxikáře. Studenti mu maximálně důvěřují, proto si nechají zavolat taxi doporučené Mohamedem. Za chvíli do recepce hotelu vstupuje muž, který o sobě tvrdí, že je onen taxikář. Muž má kolem 160 cm, krátce střižené vlasy, brýle díky nímž působí důvěryhodně. Studenti však nepostřehnout zakřivené úzké rty a rychle vyměněný pohled mezi ním a Mohamedem. Rychle seberou své krosny a nastupují do auta - to ještě vůbec netuší, že to bude poslední jízda v jejich životě. Tajemný řidič předstírá náklonost Martinovi, který sedí ve předu a rychle si získává jeho důvěru. Dívky mu moc pozornosti nevěnují. Po hodinov& eacute; jízdě taxi zastavuje u pláže. Mladí cestovatelé vystupují z vozu a chtějí se vydat za dobrodružstvím. Z chátralého domu na ně však volá policista. Martin k němu přichází a zjištuje, že musí odevzdat své pasy - jediné doklady, kterými se mohou prokázat v této zemi. Taxikář, který je svědkem konverzace, přesvědčí studenty, aby pasy odevzdali. Oni souhlasí a vydají se na cestu k odlehlé pláži. První hodiny probíhají báječně - popíjejí alkohol, sbírají dřevo na oheň a baví se příběhy filmů, které mají rádi. Je tma, vlny burácejí, šumí roští rostoucí na okolních horách a cikády zpívají... Začíná se však blížit bouřka, během níž příjdou osudové chvíle hlavních hrdinů. Divokým úprkem, kterým se chtějí ubránit promoknutí, se vřítí přímo do náruče beztitnému vrahovi, který žízní po jejich zdravých orgánech. Mohutnýma prackama je zaživa napíchne na háky visící v jeskyni u tábořiště studentů. Každý cítí jen neuvěřitelnou bolest a bezbrannost, žadoní o pomoc a vzpomínají na své rodiče, které již nikdy neuvidí....Když poslednímu z nich chce za živa vyříznout srdce z těla v rohu jeskyně se objeví Mohamed se spokojeným úsměvem.... (copyright - Andy)

Tohle všechno vyprávěla Andy až ráno. Naštěstí. Jinak bych asi tu noc nepřežila.

Žádné komentáře:

Okomentovat