23 prosince 2010

18.12.10 MUNDUK, Bali

Když už jsme byli tak daleko od Ubudu, zajeli jsme i do Munduku, který nebyl úplně při cestě. Je to však nejúrodnější část ostrova. Na plantážích se pěstuje káva, kakao, sladké brambory a samozřejmě rýže a další.



Tento den byl hindu svátek Kuningan - svátek rýže, více zde, oslavy na počest této zázračné plodiny, která dává lidem živobytí a je hlavní složkou téměř všech jídel. Všechna městečka vyzdobená, všude hindu obětiny (malé lýkové mističky s květy, rýží, sušenky, vonné tyčinky), kluci oblečení v tradičním oděvu - batikovaný sarogn, bílá košile, čepička a holky v krajkovaných blůzkách se sukní.




Průvody lidí byly skoro v každém městě či městečku, zároveň všude hrály disharmonické (hezky řečeno) dámské orchestry na větší a složitější jakoby xylofony. Díky Petě víme, že jde o gemalan. Zastavili jsme u jednoho a chvíli poslouchali, mělo to aspoň nějakou melodii, ale dost těžce zachytitelnou, rachot jak blázen :)




U Munduku se nám podařilo najít normální lokální lidi, kteří nás nechtěli odrbat za každou cenu na všem, čehož jsme si vážili (tady už skoro unikát). Ukázali nám botanickou zahrádku s kořením, od vanilky, přes kávu, kakao, citrónovou trávu (fakt je to tráva), ženšen, skořici, hřebíček (velkej strom), muškátovej oříšek a pár dalších, které už si nepamatuju.
Sice na konci prohlídky byl nákupní koutek, kde se předpokládalo, že si něco vezmeme, ale to koření tak vonělo, že to ani nebylo přemlouvání se, co si teda ze slušnosti koupíme.
Chlapík z milé rodiny nám nabídl, že nám ukáže místní raritu "obří strom". Strom byl fakt obří, se spletí kořenů, prý 500let starý. Neuvěřitelný gigant, do kterého se dalo vejít, tím že kořeny vytvořily podpůrnou síť. Dalším přáním byly rýžová políčka a nějaké vysvětlení a povídání, což nám s radostí splnil. Rýžová políčka jsou vlastně terasy, kudy protéká místní potok, terasy jsou tvořeny kameny a oddělují od sebe malé kousky půdy. Bohužel se v tom místním potoku myjí lidi, pere prádlo, omývají motorky - dost často a pak tahle voda teče těmy políčky... Prostě tak to tady mají. Vzal nás i k zemědělci, který rýži zpracovává. Klas plný rýže vypadá trochu jako naše obilninám, rýže se usuší na slunci (asi 3-5 dní) a pak vymlacuje strojně. Všechno ostatní probíhá ručně (šílená práce). Sklízí se 3x ročně. Místní balijská rýže je červená, potřebuje dýl zrát a má víc vitamínů než bílá. Taky je ovšem 3x dražší než bílá.
Za milé služby jsme chlapíkovi zaplatitli (za úplně všechno se tu platí) podle našeho uvážení. To byl zatím první člověk tady, který neřekl cifru ihned a pravděpodobně by se spokojil i s menším obnosem než jsme mu dali.

Pak jsme mazali do hor a do Ubudu, už bez deště, což nás obvzláště potěšilo.

1 komentář:

  1. Ty xylofony jsou součástí gamelanu, což je orchestr bicích nástrojů tradiční indonéské hudby (kromě nich obsahují ještě gongy a bubny). Jeho ladění se zcela liší od evropského, jednotlivé součásti orchestru mohou být v různých laděních. Konkrétní tónové výšky i přesná velikost intervalů jsou u každého gamelanu odlišné. Mírně odlišné bývá i ladění nástrojů, používaných při hře unisono. Při jejich současném znění pak dochází k interferencím (záznějům), které spoluvytvářejí charakteristický zvuk gamelanu a mají i rituální význam.

    OdpovědětVymazat