Za 30 000Rp (cca 3.5USD) jsme vyfásli od pana domacího mopeda a dvě helmy. Martin zkontroloval brzdy a celkově řízení (NUTNÉ!) a vyrazili jsme směr Gunung Agung, (3100mnm) což je nejvyšší sopka a vrchol Bali, kterou jsme měli v plánu okouknout, jestli bychom na ni další den nevylezli (trek 3-4 hodiny jedna cesta). Nicméně na místě, odkud na ni měl být krásný výhled bylo zamračeno, mrholilo, všechno bylo v mraku a docela kosa. Vyškrábali jsme se s mopedem přes 1000mnm, takže změna počasí vcelku pochopitelná a srážky denodenní konstantní, vše bez impozantních výhledů. Navíc se na nás vrhli prodejechtiví hokynáři se vším možným.
Radši jsme utekli a Mother Temple (největší hindu chrám) jsme jen zamávali, protože uvnitř požadovali pro chlapi sarongy (koupite u vstupu). Ne že bychom nechtěli vidět největší chrám na Bali, ale za podmínek jaké tam panují se nám nechce. Navíc krásných chrámů je tu jako máků, každý dům má svůj privátní chrámeček, každá vesnice má několik chrámů, u každého významného místa se vyskytují. Prostě kam oko dohlédne jsou jich mraky. Navíc doby, kdy jsme do každého vešli a s pokorou odevzdali obět a na čelo dostali tečku (hlavně Indie) je ta tam.
Vzali jsme to sešupem dolů k moři, projeli jsme mnoho zatáček a serpentín, skrz téměř prales, kde se nám otevřel na chvíli krásný výhled do jednoho z mnoha údolí až na pobřeží, kde písek je černý a moře bylo rozbouřené. Míjeli jsme kolem silnice malé WARUNGy, prodejčničky se vším možným a nemožným, levným rychlým jídlem, někdy i ovocem, slepicema, benzínem a mávajícím osazenstvem. Měli výborné ananasy, a moc se smáli, když viděli jak je jíme.
Na severu, ve městě Singaraja jsme to otočili na jih, zpátky do kopců, abychom nejeli tou samou cestou zpět. V horách začalo pršet a nemělo moc cenu pokračovat dál. Zůstali jsme u jezera Beratan v Bedugulu a že jsme v islámské části prozradilo volání do mešit "aláh akbar".
Žádné komentáře:
Okomentovat