Indonésie nás praštila do nosu hned v příletové hale. Masy opálených bílých lidí čekajících na odlet zpět do starého kontinentu, hloučky postávajících a čumících security případně jiných zaměstanců letiště, chlapící nutící vám svoje služby, které nechcete atd. atd.
Trochu skok z čisté a pečlivě udržované Malajsie.
Na pořvávající taxikáře jsme vyzráli fintou fň. Prošli jsme celým parkovištěm až za příjezdovou bránu a pak jsme se vydali po silnici směr Kuta - nalevo od letištního terminálu. Po nějaké chvíli jsme se jakoby nechali ukecat taxikářem, který nás vehementě chtěl svézt. Podle info, které jsem měla, by rozumná cena mimo letiště měla být poloviční oproti letištní. Teksikář se po chvilce dohodl.
Čekali jsme, že to tu bude samej turista, samej obchod, a taková Mallorka, ale tohle jsme opravdu nečekali. Jedna restaurace vedle druhý a samý hadrářský obchody, hlava na hlavě a pouliční naháněči. Prostě komerce hadr. Prý se tu dá skvěle nakoupit, cemuž věřím, samý surfařský obchody s věcma, co u nás stojí nehorázný peníze, pěkně všechny vedle sebe Bilabong, Roxy, Quicksliver a spousta dalších. Nás ale čeká ještě dlouhá cesta a tak je to jednoduchý, budem jen koukat, protože kdo by to pak na zádech tahal... Zítra se tu porozhlídnem a vymyslíme co dál. Už se těším na moře.
Žádné komentáře:
Okomentovat