24 května 2012

Leon a vulkán Cerro Negro - Nicaragua










Přívětivý koloniální León je jako balzám na duši po delším průjezdu Hondurasem. Všude tu milují tuhle brazilskou písničku, už se nám zaryla do hlavy jak jí pořád někde hrají. Musím se podělit aby nehrála v hlavě jen mě.

León pro mě bude ve vzpomínkách místem, kde jsem poprvé pocítala to tísnivé sevření, že se cesta chýlí ke konci, že je potřeba si užít každičký momentíček a pořádně si ho uchovat. Dát do krásné krabičky s pořádnou mašlí abych měla něco "na potom" až bude hůř. Tentokrát mě to chytlo dřív než obvykle. Je to můj klasický předodjezdový jev. Nemám to ráda. Vůbec návraty hůř prožívám.

Když jsme teď plánovali další dny, potřebovali bychom aspoň ještě 14 dní na Costa Ricu, která je plná krásných přírodních parků, jezírek, sopek, pláží, Kokosových ostrovů a všeho možného. Ještě aspoň dalších 14 dní...
Ale ty nemáme, bohužel.

V krásném hostelu Via Via, kde jsme zakotvili, jsme potkali Jorga. Němce, který je 7 měsíců na cestě. Bude ještě asi další půlrok, ale uvidí, třeba dýl nebo míň. A takových světoběžců je tu spousta. Zatím projel sám celou Jižní Ameriku.

A tak tu ve 3 ráno sedím, a koušou mě létající potvory a přemýšlím, jak vměstnat těch spousta destinací do pár posledních dní. Začalo deštivé období, což nám situaci zesložiťuje, neb každý den aspoň 2-3 hodiny vydatně prší. Bohužel se to zatím nedá časově předpokládat.

Zítra míříme do Granady.

Dnes jsme zvládli "sandboarding" jízdu po Cerro Negro - což je vulkán hned za humny, který vyrostl za posledních 100 let a je celý ze sopečného materiálu a ještě neobrostl, jako ostatní vulkány. Dá se na něm jezdit jako na bobech, což je místní atrakce. Jeli jsme s jednou neziskovkou z Leonu - Quetzalltrekkers, která pomáhá dětem na ulici. Malý kousek vulkánu pouští sirné výpary. Jako když člověk vleze do chemické laboratoře. Jízda po vulkánu byla spíš popstrkování z kopce, páč to moc nejelo. Chtělo by to lepší konstrukci jezdítek, ale za tu srandu to stálo. Dostali jsme svářečské brýle a slušivé zelené kombinézy a už jsme "frčeli".

2 komentáře:

  1. Mívám úplně stejný pocity, zhruba 4 dny před návratem domů na mně padne depka a vymejšlím jak bych mohl ještě o pár dní protáhnout pobyt a zpravidla tomu dám dost energie a času, podařilo se to jen jednou a depka mně opouští tak 3 dny po návratu domů... Užívej dokud to jde)))
    Nejradši bych domov přesunul k moři a už nikam nejezdil)))
    Nenaděláš nic...
    PS: píšete málo, ukrutně málo a co takhle nějakou vsuvku od manžela???
    Zdraví bratr

    OdpovědětVymazat
  2. no jo no, jsme proste ze stredni evropy, ale i tak je tam spousta peknych mist a veci k videni

    krati se to, utikame k mori, pa

    OdpovědětVymazat