02 května 2012

1.5. Welcome to Guetemala - Frontera de Corozal









FRONTERA DE COROZAL A CESTA NA FLORES
Cesta z Palenque do Floresu byla pěkně náročná. Začali jsme v 7 ráno v místním autousku „colectivo“, kde jsme jako jediní platitli papírovými penězi, všichni ostatní pár drobáky. Prostě máme špatnou barvu kůže, se španělštinou nebo bez. Je to fuk.
Po několika hodinách kodrcání jsme dorazili do městečka Frontera de Corozal, což je na hranicích s Guatemalou. Hranici tvoří vlnitá řeka Usumacinta. Ta se musí překročit na loďce proti proudu řeky do městečka Bethel, je to asi 20minut jízdy. Jelikož není sezóna, a nikdo kromě nás tam nebyl, říkali si místní o nesmyslné částky. Protože jsme měli dobrý čas, tak jsme vyčkávali jestli se přeci jen někdo nenajde do loďky k nám. V hordě hrajících karbaníků místních chlapů a pár ospalců se jeden nakonec našel. Že nás sveze za relativně rozumnou sumu. Hned jak to vyslovil mu ale došlo, že se mu to nevyplatí, tak hned couval, že nás sveze jen kousek a že tam taky jezdí autobusy, což pravda být mohla ale nemusela.
Nakonec nás dovezl do tiché, klidné, spící osady odkuď jel jeden jediný autobus na Flores. Hned v loďce k nám přiskočila místní monopolní žena s výměnou peněz. Velmi nevýhodný kurz, jež jsme museli akceptovat, neb na hranicích chtěli vstupní poplatek v místní měně. Když jsme ji několikrát odmítli s představou, že v tomhle zapadákově si poradíme, tak se nám trochu vysmála, znalá poměrů. Hodně obdobně si nás podal řidič autobusu, že je jediný a že za míň než 15 USD nás nesveze. Bylo vidět že nás má na háku, šikula. Po chvíli lámání a přemlouvání trochu slevil ale ten výraz ve tváři mu zůstal. Něco jako mám vás v hrsti.

Nevjtipnější na totální polňačce vedoucí do města byl obří poutač, „VÍTEJTE V GUATEMALE“. Kdyby člověk viděl jen ten poutač, tak by si řekl že jde o dálnici někde v Německu, ale kontrast prašné kamenité děravé cesty a tohohle poutače byl neuvěřitelný. Takhle prašnou cestu jsem nikdy nezažila. Museli jsme mít otevřená okýnka aby mohl prach ven a taky dovnitř :). Dva Japonci, které po cestě nabral měli roušky na obličeji a vypadali jako zjevení. Po pěti hodinách drkotavé cesty jsme byli úplně šedo-hnědí. Nakonec ten řidič co to měl na háku prodal ještě několik předražených výletů těm dvěma dobrým Japonským duším. Dost je obral a oni to ani nevěděli.

Žádné komentáře:

Okomentovat