Po pár dnech v Jogje, když už jsme se chtěli přesunout na veleznámou Mt. Bromo, jsme zjistili že díky silným dešťům je cesta zavřená.
Zůstali jsme ještě pár dní, vůbec nám to nevadilo jelikož jsme se spřátelili s majitely homestaye a proplkali několik večerů, požádala jsem Dewi o lekci vaření, kterou jsme uskutečnily druhý den. Dny plynuly rychle jak voda .
V ulici jsme pravidelně chodili ke stejnému warungu, kde se smáli že sníme tolik smažených banánů a placek. Číšník v oblíbené hospodě už nás zdaleka zdravil, mimochodem první indo gay a becakisti (kolorikši) už věděli že s náma nepochodí. Pravidělně jsme zmokli každé odpoledne, bouřka přišla většinou mezi 13-15 hodinou, kdy se strhla děsná průtrž. Během pár minut bylo vody po kotníky. Za dvě hodiny už ovšem nebylo poznat, že tak strašně lilo.
PARANGRITIS BEACH, DEPOK BEACHNavštívili jsme nejbližší pláže dobře dostupné z Jogjy. Překvapily nás tmavým pískem, neuvěřitelně rozbouřeným mořem a vichrem. Voda byla poměrně teplá, ale jinak pláže špinavé a protože byl svátek, tak i plné lidí. Parangritis je svatá pláž, kde se konají různé obřady. V tyto dny se zde jen bavili místní a k svatému místu měla daleko. Místo pěkné, ale zničené přelidněností a příšerným chováním místních k životnímu prostředí.
KOTA GEDEVěhlasná oblast v Jogje na koupi střírbných šperků. V této čtvrti se nachází spousta malých manufaktur a prodejen štříbrných šperků z filigránského stylu. Záškodnicky jsme se přidružili k dánské skupině důchodců na výletě a dostali se i do výrobny. Všechno je to ruční piplavá práce a hodiny s pinzetou nad kousky stříbrného drátu, jež se vkládá do větší konstrukce.
Na konci téhle čtvrti jsem se zamilovala do stánku s "pookies". V horkém stavu neuvěřitelná dobrota. Jednoduchý systém a pravděpodobně i recept čerstvého pečeného piškotu s čokoládovou rýží... mmm. Chlapík se mi smál, že jsem přišla asi 5x. Bohužel nic podobného už jsme jinde nenašli.
ZOOJogjská zoo je velmi zajímavá přístupem k interakci člověk - "divoké"zvíře. Jednak zvířata nemají moc velký výběh ani zeleně, durhak se o původním prostředí nedá ani mluvit. Všechno vynahrazují vybetonované ohrady s brouzdadlem a případně přístřeškem. Místem se v mnoha případech hodně šetřilo. Ovšem nejzajímavější je téměř minimální hranice mezi návštěvníkem a zvířetem. I nebezpečný hroch byl umístěn tak, že se ho děti mohly téměř dotknout. Nehledě na to, že mnoho ze zvířat lidi i krmily.
Asi nejhůř na tom byl tygr bílý, který obýval celu 2x3m. Chudák, chodil tam nervózně pořád dokola. Specialitou byl varan komodský, který žije endemitně pouze na ostrově Komodo. Ostrov je vzádlen několik dní na lodi od Lomboku, tedy dost daleko na to aby je člověk viděl. Varani jenom spali a byli téměř kamenní. Od čechů z Bali víme, že je vcelku zázrak, když se hýbou ve volné přírodě. Jsou to takové obří ještěrky, příklad gigantismu, jak jsem se dočetla.
BIRD MARKET
Tradiční ptačí trh se koná každý den. Sice jsme nepobrali, kdo si to množství holubů, kavek, špačků, sov a jiných druhů kupuje, ale návštěva stojí za to. Prodávají se i leugáni, ještěrky, štěnata, králíci, kuřátka, hnojivo, žrádlo a klece a kdoví co ještě.
SOLO
Menší město než Jogja vzdálené asi hodinu vlakem byl náš celodenní cíl. Trochu nás zklamalo, protože kromě paláce s podivnou výstavkou předmětů z cest sultánovy rodiny a jednoho zajímavého antique marketu nemělo vůbec nic. Market jsme prolezli zleva zprava a všechno okukovali několikrát. Zkoušeli jsme smlouvat, ale s prodavači je to v Indonésii horší. Žádná dramatická hra jako v Indii, nebo dlouhý dialog, občas až suché:
A:"ó mister levněji už to nejde, bankrot bankrot"
"za tu cenu; si to nechte, nechci to"
A:"ó moc špatný obchod, poslední cena 100"
"moc drahý, moje cena 50"
A:"tak přidejte, vždyť jde jen o pár tisíc, moje cena 90"
"můžu jenom trochu přidat, nejsem bohatej američan, 60"
A:"ó mister, to né, bankrot, poslední cena, ale poslední 85"
"ne ne, za 65 si to vezmu hned dva"
A:"tak si to vemte za 85"
"moje cena platí, vaše cena je moc vysoká" a po nějaké chvíli vyčkávání odcházím, často to dopadne tak, že odejdem a obchod se nekoná
Asi když nechceš, tak nechceš.
V Solu jsme zašli i do kina na vtipný indo film pro teenagary. Bez titulků, ale tak jednoduchý děj, že to překlad ani nepotřebovalo. Mladá muslimská holčina jela studovat do Austrálie angličtinu a potkala nevysválanýho indonésana do kterýho se zamilovala. On byl prevít, takže se nemodlil, pil pivo a vůbec se choval dost povýšeně a arogantně. Naše kladná hrdinka mu dala příklad, že správný muslim nepije a chová se k lidem pěkně. Skončilo to šťastně, jak jinak. Dal jí nakonec pusu na čelo, což byl vrchol filmu. No a jestli neumřeli, žijí tam dodnes :) a pohádky byl konec.
NÁKUPY
V Jogje se výborně nakupovalo. Jedna prodejna vedle druhý s batikou a všemožnýma ptákovinama. Báječně se dají nakoupit doplňky do bytu, dřevěné mísy, batikované závěsy a tak. Co se ovšem koupit nedá jsou evropské velikosti košil. Jejich indo řada končí velikostí 3L, což je asi naše M nebo L. Takže téměř nepoužitelné. To samé je se sukněma, který měly pěkný vzory. Krátká pro místní, byla krátká až moc, nebo pro dlouhá pro místní mi končila v půli lýtek. Standartně jsem větší než průměrní chlapi, dokonce mívám i širší ramena než oni. Standartní indonésan je hubený šlachovitý chlapík kolem 160cm, 60kg i s postelí :)
Žádné komentáře:
Okomentovat