BOROBUDURKousek od Yogyi se nachází největší budhistický komplex v Indonésii, největší 3D mandala na světě známá jako Borobudur. Vyrazili jsme tam na mopedu už v 5 ráno, abychom stihli východ slunce. Bohužel byly mraky a poslední 3 patra (nejznámější) jsou rekonstruovány a očišťovány po výbuchu sopky Merapi z října 2010.
Nás velikost trochu zklamala, protože jsme čekali něco enormního. Prostě jsem si to vysnila ve velkém měřítku. Když se na to dívám s odstupem času, chrám má opravdu úctyhodné rozměry. Základna 118m na 118m, asi 2mil použitých kamenů, 504 soch budhů. Borobudur přežil ničivé zemětřesení z roku 2006, bombové útoky, mnoho erupcí nedaleké sopky Merapi a války. Počátek stavby byl kolem roku 750, až ale kolem 1815 poničené svaté místo začali čistit dánové (tehdejší kolonisté). Poslední masivní rekonstrukci provedlo UNESCO v roce 1983, aby se chrám sám do sebe nepropadl. Každý kámen odebrali, označili, očistili, udělali nové základy a vrátili na původní místo.
Chrámem se má procházet od východu po směru hodinových ručiček až po další světovou stranu a pak a vždy o úroveň výš, tzv. průchozí mandala. Horní část se 72 sedícími budhy pod poklopy zvonů symbolizuje nirvánu a nekonečno. Ve všech úrovních jsou reliéfy plné příběhů ze života Budhy nebo příklady pro věřící. Průvodce nám jich pár popsal, a rozhodně nejsou mimo mísu i po třinácti staletích. Rozdělení rolí v rodině, zdravý přístup k výchově dětí, měnící se úlohy člověka v průběhu života, rovnováha mezi dáváním a braním a dalším.
Velmi poutavé... průvodce doporučujem.
MOUNT MERAPI27km od Jogji, přesně od Sultánského paláce. Naposledy chrlila někdy o Vánocích, ničivé erupce proběhly 26 října 2010. Když jsme se k ní blížili, čekali jsme skázu naprosto všude, vybydlené vesnice a další obrázky z katastrofických filmů.
Nic takového jsme nenašli, a to jsme projeli okolí od jihu až po západ. Až poté jsme se dozvěděli, že skáza byla na východní straně.
Všichni v západnní části už pracují na obnovení koryta řeky, obdělávají svá políčka, vrstvu prachu sundali a jedou dál. Evidentní problém je s pitnou vodou, veškerá je kontaminovaná. Ve vesnicích se tak nacházejí velké oranžové barely s vodou na každém kroku. Bohužel jsem nikde nenašla informace jak jim pomoct, kromě toho že jim dá člověk peníze. Místní neumějí anglicky, takže jsme se nedozvěděli jak by se mohl člověk zapojit.
Pan domácí nám vysvětlil, že tolik lidí zemřelo (300), protože svatý muž té dané oblasti se vyjádříl že není třeba se obávat a evakuaci nepodpořil. Sám zůstal doma, tak jako i spousta dalších, kteří ho následovali.
Na úpatí hory je vidět jasně oblast kam až došel požár, avšak i ta spálená část už žačíná pomalu zelenat. Také všechny palmy jsou polámané od horkého sopečného prachu. Na políčkách už znova pracují místní, protože vrstva prachu je skvělé hnojivo. Prý se i prodává a velmi to draze do jiných koutů Jávy. Mě překvapilo, že je to šedý jemný prášek ve vrstvě asi 3-5cm.
Merapi prý chrlí každé dva tři roky, tentokrát nechrilila už několik let a proto byl výbuch tak silný.
SILVESTROdpoledne jsme se nachomítli kousek pod Merapi do jedné vesnice, kde probíhala muslimská oslava nového roku. Přijali nás s řehotem, hlavně na mě se dívali zvláštně. Pod velkými stany probíhala jakási estráda místní kapely a žen lidových baviček. Osazenstvo se chechtalo, když vyprávěly pravděpodobně něco vtipného ze života. Občas to dámy proložily "Aláh akbar" zpěvy. Místní nás uvítali, pohostili, ale nenašel se nikdo, kdo by uměl aspoň špetku anglicky. Po dvou hodinách ukrutného lijáku jsme se vydali směr Jogja. Zpátky do kultury, které aspoň trochu rozumíme.
Silvestrovský večer proběhl tak, že všichni vyšli do ulic Yogyi a koukali na odvážlivce, kteří koupili pár rachejtlí. Všichni si vše si zaznamenali do svých mobilů. Ani se veřejně neodpočítávalo, jen celá Malioboro byla plná místních. Oslavy bez šampaňského a kapky alkoholu. Pro nás zvláštní zážitek. Po půlnoci se dala masa lidí do pohybu.
Žádné komentáře:
Okomentovat