29 prosince 2010

27.12.GILI TRAWANGAN - Sbohem a šáteček

Z nebe crčely celý podvečer provazy vody a když se do nich člověk postavil, připadal si jako ve sprše. Udusaná hliněná hlavní ulice se proměnila v rybník do nějž se vlévaly potoky vody z vedlejších uliček. Občas projela drožka, koník cupital i když se mu nechtělo ale musel, vezl turisty zmoklé jak slepice.
Během pár minut se všechno při slejváku změní. Hlavní třída se najednou ocitne bez lidí, i naháněči zalezou a zůstanou jen provazy spouštějící se z nebe.

Za pár hodin zůstanou jen obří louže, klid se vytratí do standartního rozdělení ostrova a všechno jede dál. Z každého lokálu se line jiná hudba, a když kolem nich procházíte, připadáte si jak v muzeu hudby, hipiies, hiphop, rock, všechno pěkně vedle sebe. I drožkaři vytunily svoje starodávné vozíky o soundsystém a nejradši pouštějí rytmické hity, hlavně oblíbenou zumba písničku "Panamericano" a pořád pěkně dokola. Hudební mišmaš.

Posbírali jsme na pláži pár ulomených korálů, pár z mnoha tun, které moře vyplavuje na břehy a místní tím zaplňují kaluže. Koupili jsme lístky na vyvoněnej shuttle bus do Mataramu na Lomboku a dali si poslední Bintang (pivo) na pláži. Pozdravili Josého, rozloučili se s útesem a zabalili saky paky.

Část Gili Trawangan skončila. Jestli sem někdy ještě zavítáme, pravděpodobně už bude ostrov vypadat úplně jinak. Za tu dobu, co jsme zde byli přistála na pláži těžkotonážní loď s bagrem a solárními kolektory, které chtějí místní nainstalovat. Každý den přistávali u břehů lodě s pytli cementu, jež vynášely na pevninu na svých hlavách povětšinou ženy. Podle LOST GUIDE se jejich výdělek blíží k 30USD. Každý dům, který se zde staví a není z bambusu nebo lýka se musí v podstatě po částech přivézt na ostrov. Dalším faktem k zániku Gili ráje je přibývající počet rychlých lodí z Bali a zvětšující se letiště na Mataramu pro mezinárodní lety. V tuto chvíli není až tak jednoduché se sem dostat, ale až se letiště otevře světu, je to pak už jen hodina jízdy autem a půlhodina lodí.

Zároveň si ale místní uvědomují, že pro udržitelný rozvoj něco musí udělat. Začali restaurovat korály metodou Biorock a jsou v ní velice úspěšní. Na ocelovou konstrukci připojí nízký proud, ten pak stimuluje růst korálu. Během 4 let je výsledek stejný jako přirozený vývoj za dvojnásobnou dobu. Každý, kdo se zde potápí musí přispět na tento projekt 50 000Rp.
Také vybudovali centrum na záchranu želv. Dávají jim prostor po dobu jednoho roku po vylíhnutí. Mají je ve třech kádích a dají se pozorovat ve dne v noci. Po ochrané době je vypustí do moře, tou dobou jsou už natolik velké, aby se mohly začlenit zpět do přírody a zároveň jsou soběstačné.
Další potěšující drobností je možnost si doplnit vodu z barelu a nekupovat další láhev a další láhev a další.. Sice tu mají popelnice na tříděný odpad, ale vypadá to, že stejně pak všechno nahrnou na jednu hromadu a zapálí.
Snaha by byla, jen ať jim to vydrží.

Žádné komentáře:

Okomentovat