Zato jsme nakoupili první várku dárečků. Snad to přežijí až do domoviny.
Mikrobus už máme nacvičen, takže žádný problém. Z Latthakie jedem do Aleppa vlakem, tak jak radí Lonely Planet. Dálnice ještě není v provozu, takže bus trvá neúměrně dlouho za nekřesťanský peníz oproti vlaku.
Mámem druhou třídu, tak uvidíme jeslti to není dobytčák.
Dobytčák to nebyl. Takovej starší panťák do Radotína. Maličko horko ale jinak fajn. Na přenádherném nádraží nás vyzvedl Bashar s Abdulahem. Čekali na nás, syrsky se políbili a naložili nás do káry a provedli zrychleně po hlavních nákupních ulicích. Vypadalo to vše velmi lákavě, fresh juice ulice - místní džusy z čehokoli, falafel street a tak.
Postupně jsme se dovídali, že Bashar právě obhájil svojí diplomku z chemie a chystá se opět do Němec na PhD. Abdulah je studentem archeologie a v Evropě zatím nestudoval. Bashar se ukázal být člověkem s velmi otevřenou myslí a schopností popsat věci tak jak jsou. Zabředli jsme i do politiky, prestože je muslim, nepatří k ortodoxním, sice nepije ale věci vidí střízlivě i díky času stráveném na starém kontinentě. Pak jsme probrali jak to mají s alkoholem - většinou nepijí a když pijí tak se k tomu nehlásí, což není Basharův ani Abdulahův případ, jde jen o princip. Samozřejmě přišly na řadu i vztahy. Ve společnosti není vítáno aby spolu dvojice žila před svatbou, nevěsta by měla být panna a kluk by se měl chovat obdobně. Obecně se muslimové s křesťany nemíchají. Přeci jen, muslimská rodina funguje jinak. (Silné vztahy mezi příbuznými, častné navštěvování, žena = matka rodu a pečovatelka o rodinné blaho apod.) Jeden jejich křesťanský kamarád Marco navzal situaci jednoduše. Jsou jako "olej a voda", nikdy se nepromíchají a když, tak se to stejně za čas rozdělí.
Po projížďce jsme se ubytovali u Abduláha. Rozdělala se kola, chipsy a povídalo se do 2 do rána. Náročný den. Dny v Aleppu budou asi plné zážitků.
Žádné komentáře:
Okomentovat