02 května 2012

30.4. Palenque





Po nočním přejezdu z Mexico City nás luxusní autobus vyplivl v Palenque. Město se rozkládá kolem dlouhé silnice v pár ulicích na každou stranu. Klasicky město, jež vzniklo jen pro jeden účel a tj. návštěva místního „Karlštejna“ tedy ruin z doby Mayů jménem Palenque. Taky tady lidi přesedají na jiné spoje, takže takový transitní hub pro širé okolí.
Hlavně aby tady turisty dobře obrali. Tak to na nás působilo. Většinou tyhle místa, která nemají kromě té jedné věci co nabídnout, jsou nejvíc neutěšená. Všichni otravují, nabízejí, podbízejí a lžou. Klasika. Turismus z druhé strany, ten méně příjemný.

Ze všeho nejdřív nás plácla do obličeje neuvěřitelná vlhkost. Ještě něž jsme vyndali batohy z autobusu jsme byli orosení. Člověk jen stojí a potí se. Vlastně se ani nepotí, jen se na něm kondenzuje vodní pára.

Po složité výměně peněz jsme nasedli na místní autobusek tzv. „colectivo“ a nechali se dovézt k ruinám. Jsou to jedny z těch větších.

Teď historické okénko: Palenque se rozkládalo na 15km2, ale nynější vykopané části jsou jen malým procentem nalezeného pozůstatku. Jsou mezi kopci na začátku džungle, kde se dají najít pořád opice, oceloti a spousta papušků. Počátek se datuje někde 10 př.n.l., největší věhlas mělo za vlády Pakala v době 615 – 683 n.l. a jeho syna Kan Balama II. V té době ovládal velkou část úžemí až k nynějším hranicím s Guatemalou. To se ale nelíbilo dalšímu městu v okolí, po několika letech přetahování a svržení Kan Balama pomalu ztrácelo moc až skončilo někdy v roce 900 n.l.

Ruiny jsou to pěkné, ale bez drahého průvodce jsme si ten život před staletími nedokázali moc představit. Nakonec jsme se pustili do hledání místního vodopádu, co nám prozradil bosý podivný Američan z autobusku. Už ani jako Američan nevypadal, měl jen zvláštně výbornou angličtinu a taky hodně free pohled v očích. Přestěhoval se do Mexika před 40 lety, žije někde v džungli a občas vyrobí z místních rostlin léčivé extrakty. K životu toho moc nepotřeboval jak říkal. Ani boty .
Nicméně to tak nevypadalo a už jsme hledání chtěli vzdát, ale nakonec jsme vodopády našli. Byli s náma ještě 2 asiati tou dobou žijící v Kanadě a ti tomu už nevěřili. Nakonec za jednou zatáčkou jsme je našli. Kromě pár místních tam nikdo nebyl. V tak horkém dni se zchladit pod tekoucí čistou vodou bylo osvěžující. Cachtali jsem se tam pěkných pár hodin abychom se pak vrátili do toho podivně vypadajícího města a druhý den z něj hned za úsvitu vypadli směr Guatemala.

1 komentář: