28 května 2012

Granada a vulkán Mombacho - Nicaragua







Nad koloniální Granadou se tyčí jeden z největších vulkánů v Nicaragui – vulkán Mombacho. Je tak starý, že stačil celý zarůst a jelikož je jedna jeho strana návětrná, tak to není rainforest (deštný prales) ale cloudforest (mlžný prales). Z dálky je krásně tmavě zelený s bílou čepicí valících se mraků od Pacifiku.
Granada leží u největšího jezera v Nicaragui s překvapivým názvem „Lago de Nicaragua“. Když Kolumbus kolem roku 1500 cestoval směrem od Karibiku řekou Río San Juan na sever a narazil na tohle jezero, tak námořníky hodně překvapilo že to není slané moře. Docela to chápu, jelikož jeho velikost je neskutečná. Uprostřed jezera je vulkán Concepción, který vytvořil malý ostrůvek Omepete. Ostrůvek je obydlen a tak nějak zakonzervován oproti ostatnímu světu. Měli jsme návštěvu v plánu ale nějak nám nezbyl čas.
Granada je podobná Leónu, založena roku 1525 s šachovnicovým urbanismem, se žlutým křesťanským kostelem a hlavní barevnou uličkou vedoucí od náměstí k jezeru.

Cvrkot v ulicích tu měl trochu jiné grády oproti línějšímu Leónu. Trhy se vším možným – převážně s čínským nesmyslným zbožím, ruch, hodně lidí, stánkaři s jídlem a projíždějící autobusy, troubící taxíky….

Vyrazili jsme na vulkán Mombacho. Asi 20min jízdy od autobusáku. Vlezné za 3USD bez vyvežení až na vrchol anebo 15USD s malým autobuskem a bez práce. Celou srandu jsme si chtěli pořádně užít, neboť se jde po pěkné zpevněné cestě skrz mlžný les. Varovali nás že je to 6km do kopce s velkým převýšením. Uprostřed nás dokonce zastavil místní podnikavý ranger ve svém super obřím 4x4 jeepu, že nás sveze za 10USD (do jeho kapsy) jestli budem chtít. Kdyby se zeptal před koncem cesty, tak bych se k němu mileráda připojila. Zkrátím to, cesta je to docela dlouhá a hodně strmá a krizovka se dostavila nejen na nás ale i na další odvážlivce co jsme se s nima potkávali ufunění cestou do kopce.
Teprve nahoře začínají značené cesty a treky. Mají to dobře ošéfované, protože téměř nikde se nemůže bez průvodce, což znamená „turisto plať“, ne že by ty dobře značené cesty nešlo projít osamotě, ale prostě tak to tu chodí.
Po předešlém výkonu jsme se spokojili s cestou kolem kráteru a krásným rozhledem. Vyhlídka na Granadu a jezero stála za to. Na svazích zrovna kvetly menší kytky a z dálky to skoro vypadalo jako by šlo o výhled někde z Dolomit. Od Dolomit nás dělilo ale jen pár drobností, třeba že kousek od nás vřely sirné prameny a z mlžného lesa se ozývaly vřeštící opice.

Cesta dolů byla snad horší než nahoru. Umordovaní po celém dni jít pak z kopce pod úhlem 45° bylo moc. V místě kávových plantáží se vyskytli místňáci s náklaďáčkem a tak jsme je ukecali o svezení na korbě s jejich nákladem.

Hladoví jsme dorazili večer do Granady. Od jiných cestovatelů jsme dostali tip na super restauraci Green Cafe, jejich wrap s avokádem, slaninou, vajíčkem a dipem se stal nejlepším jídlem od Belize, kde jsem potkala krevety s česnekem.

Po setmění přišla bouřka a jako obvykle se město a celé okolí zahalilo do tmy. Jsou na to zvyklí, vařili s čelovkama na hlavě a prostírali k příboru i hořící svíčky. Procházeli jsme tmavým teplým městem až do hostelu, kde si lidi příjemně podívali oproti standardnímu civění do iPadů a MacBooků.

Žádné komentáře:

Okomentovat