Himalaya queen není žádný Oriental expres, jak jsme si mysleli když jsme lístky na tenhle vláček kupovali.
Přivítala nás úzkokolejka, kde uvnitř byly tvrdý sedačky tak pro jednoho. Indiáni se vešli po 3. My sotva dva.
Mířili jsme do Shimly. Vstupní brány do Himalájí. V létě odtud lidi pokračovali do Lehu a Ladakhu, čož už teď nešlo. Shimla leží už v 2 200 n.m. = jiná vegetace, příjemnější klima, opice v ulicích a lidé "mixlí" Tibeťany. Odtud je Tibet "das ist eine Katzensprung", coby kamenem. Proto ta influence obyvatelstva.
Vzdálenost asi 120km jedeme dlouhých 5 hodin, se zdravotními přestávkami.
Hned u vlakáče se nás chytl chlapík nabízející ubytko. Nemám ráda tyhle nabízeče, ale Martin se nechal ukecat a tak jsme prošli Mall, kolem Christ Church a jen 2 minutky cesty a prý už tam budem. Ve zkratce, minuli jsme kino a několik zatáček a už jsme tam byli. Moc se mi tam nelíbilo, cena se mi nelíbila (450rupek), koupelna se mi nelíbila ale už jsem byla unavená. Martinovi se líbil výhled. První hádanice. Chlapík si mnul ruce, že někoho přivedl. Po dnešních zkušenostech bych už 450 rupek za bydlení nedala, ale první dny se člověk oťukává.
Zvítězil kompromis, lepší sprcha a horší výhled. V pokoji byla ještě telka s National Geographic, což byla ve výsledku moje psychická záchrana. Večer, když jsme jí zapli před spaním, dávali zrovna sérii dokumentů o bratrech, kteří jezdí po Asii a točí. Dost si to hoši užívali. Tenhle díl byl o Číně a Urgujsku. Závodech na koních a nomádských vesnicích, kde se hraje jakési koňské polo s půlkou ovce. Vůbec jim nerozuměli, ale bavili se převelice. Dodalo mi to ten správný cestovatelský nadhled, který mě na letišti v Dillí opustil.
Už nešlo o pár rupií, ale o tu hru, kterou tu všude s Vámi hrají. "Hi sir, I know beest cheap hostel sir. Come with mee sir." S tou jejich speciální výslovností, na kterou si musíte zvykat.
Začala jsem se na další dny těšit, ne se jich děsit.
Žádné komentáře:
Okomentovat