03 listopadu 2008

3.11.2008

Dlouhé dospávání z únavy předchozích dní nám zkrátila tento. Vyrazila mi tradiční kopřivka na rukou.
Svědí svině !

Přes autobusák do centra, kde jsme si i zarezervovali lístek na vlak, jelikož nádraží půl hodiny cesty. Během chůze se nám na ruce pověsily dvě malý banditky. Umolousaný holčičky, tak kolem 5 let. Pověsili se na nás, nejen obrazně. Táhla jsem tu jednu pár metrů.
Jelikož jsem byla trochu v šoku z jejich reakce, ani jsem nebyla schopná je buď poslat do háje nebo jim dát pár rupií. Co jsem ji táhla, mi běželo hlavou, že si na nás určitě zavolá kámoše a bude jich tucet. A to by pak z nás ty rupie dostaly... naštěstí to dobře dopadlo. Kámoši nepřišli a bandika se po chvíli pustila.
Bylo to první setkání takovýho druhu. Měla jsem smíšené pocity. Tak jako skoro pořád v téhle zemi, kde PR je založeno na sloganu: "Incredible India". Opravdu "incredible", řikáte si každou chvíli.

Zatím nás nepotkali žádné žaludeční potíže. Halelujah ! V centru jsme našli podnik bez ubrusů (známka kvality) ale za to s dobrým jídlem.


Dalším lákadlem v Chandigharu je Capitol Complex od Le Corbusiera, kde dnes sedí úředníci a je to oblast neprodyšně uzavřená. Naopak Rock Garden, což je bludiště ze smetiště, otevřené bylo. Trochu kýč stavět sochy z odpadů, ale proti gustu žádnej dišputát.

Žádné komentáře:

Okomentovat