Začnu klasickým encyklopedickým popisem ve zkratce. RA je automunitní onemocnění, při kterém dochází velice zjednodušeně k tomu, že obranný systém napadá vlastní buňky, v tomto případě kloubní pouzdra různých kloubů, čímž se vyvolá zánět a známé „zatuhnutí“ přes noc. O tvralé bolesti ani nemluvím.
Info zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Revmatoidn%C3%AD_artritida
Nebo zde: http://www.revmaticke-nemoci.cz/revmatoidni-artritida
V mém případě se nemoc neprojevuje chronicky=neustále ale nárazově. První ataku jsem měla v 16 a trvala asi dva roky, než vlastně zjistili co mi je a použili správná farmaka. V druhém semestru na vejšce příznaky úplně odezněly a několik let jsem nechodila ani na kontroly, klasicky, koho nic nebolí k doktorovi nejde.
Druhá ataka přišla v lednu 09, tedy téměř po deseti letech. Náhle, mnohem rychleji než první, která byla plíživá. Během tří týdnů jsem měla záněty u kotníků, vodu v koleni a bolavé zápěstí. CRP 80. Nasazeny byly kortikoidy, methotrexat, arava, kyselina listová. Klasicky mi otekl obličej po kortikoidech a po MTX mi v létě začaly padat vlasy. Zároveň jsem zhubla pár kilo, prostě krása.
Léky začaly pořádně zabírat až v květnu, celé jaro bylo tedy o denodenní bolesti, která mi někdy nedovolila ani vstát z postele. Během léta se situace radikálně zlepšila. Toť fakta. A příběh za tím?
Zpětně viděno, léky ani nemohly pořádně zabrat, když jsem neustále chodila do práce až do května. Víkendy jsem prospala, protože jsem byla úplně vyčerpaná. Shodou náhod jsem ani nevěděla že jsem měla být už dávno na neschopence. Ani ve snu mě nenapadlo opustit v květnu končící projekt. Až drsná zkušenost, co si vlastně způsobujhttp://www.blogger.com/img/blank.gifi, mě pomohla pochopit.
Souhlasím s názorem, že nemoc je informace, kterou naše tělo posílá člověku, jde o signál, že něco děláme špatně. Viz článek v Reflexu: http://www.reflex.cz/Clanek21565.html
Tímto spojením těla a duše se zabývá psychosomatika, praktikovaná díky skvělým doktorům v Praze v Psychosomatické klinice. http://www.psychosomatika.cz/
Zajímavá kniha už ze 70.let od německých lékařů s názvem:"Dalhke a Dethlefsehn: Nemoc jako cesta". Uvnitř je specifikován soubor různých neduhů s popisem čeho by se mohly týkat. Doporučuji !!!
Jelikož jsem hledala dlouho, zašla jsem i za čínským lékařem a do Institutu celostní medicíny. Prakticky všechny tyhle přístupy jdou přes jídlo a potraviny, které požíváme. Nejsem schopná se řídit jejich radami na 100%, ale jídelníček jsem zásadně změnila a musím říct, že člověk najednou zjistí kolik je chutí a různých pokrmů, které nezná. Navíc se necítí po obědě jako by snědl betonovou směs.
Institut vydal i kuchařku, kde je opravdu hodně receptů. Pak už člověk začne experimentovat sám.
Samozřejmě pomáhá hodně pohybu, relax, no stress a bezproblémový život, což není realita, ale i každá maličkost, která dělá člověku radost a je pro něj a jeho schránku přínosem, pomáhá.
Nejzásadnější byl posun z pozice:“Ó jaká chudinka jsem, co se mi to stalo, to není spravedlivý....“ tedy z oběti k tomu, který tvoří. Já jsem si na svou nemoc zadělávala pěkně dlouho a teď to musím napravit.
Na druhou ataku jsem si střádala hektickým zaměstnaným životem s 12 hodinovou pracovní dobou, prací o víkendech, nesportováním, špatným stravováním...
Ta první ataka byla o rebelství a revoltě, bude to znít drsně, ale když jsem odešla na koleje z domu, všechny příznaky prakticky zmizely.
Doufám, že jsem se už poučila a nemusím projít zase něčím takto nepříjemným. A jelikož mi v „západní“ medicíně chybí ten aktivní přístup pacienta – krom toho že má jíst prášky a čekat, našla jsem těhle pár alternativ.
Celý tenhle příběh píšu hlavně proto, aby pomohl třeba jen jednomu člověku. I kdyby se jen jeden podíval na svoji nemoc jinak, budu ráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat